Už nevíte, odkud brát sílu, víru a naději? Jak to nevzdat po tolika pokusech? Vytrvat, i když je to opravdu těžké a nevidíte dál na vaší cestě než na půl metru před sebe?

Pořád jen brečí. Je zavřená v pokoji a nechce mi říct, co jí je. Nechce se mnou mluvit. Co s tím?

K dnešnímu Dni dětí přeji všem našim dětem, i těm našim vnitřním, 3 přání.

Takový vnitřní pohled se mi naskýtá v terapii na konci. Klientka se svou dcerou. Klient se svým synem. Já v mých procesech s dětmi. Díváme se na spokojené předky, kteří mají lásku v očích, dívají se na nás a my na ně a víme, že právě teď proběhlo něco velmi speciálního, nádherného, překračujícího všechny časy a limity.

Řekla mi dnes jedna dospívající slečna na individuálním sezení. Když už si myslím, že mě dospívající děti nemůžou víc překvapit, tak můžou... Nemůžu ani vyjádřit, jak mě (víc a víc) baví s nimi pracovat. Zmíním aspoň dva střípky, které mi utkvěly z dnešního sezení s úžasnou 14tiletou slečnou.

Měli jste někdy pocit, že se nechcete vracet zpět do vaší rodinné minulosti, třeba k bolavé historii vašeho rodiče? Možná jste slyšeli, že chodit do minulosti není potřeba, že je to zbytečné patlání se v tom, co už není (dobrý vtip!) nebo je to dokonce nebezpečené? Mně se otevřela před mnoha lety jiná cesta, mnohem krásnější, mocnější a hluboce...

Máme tu 2. letošní MEZIDOBÍ ZEMĚ - z pohledu čínské kosmologie přechod od jara do léta. Zdá se vám to ulítlé? Každopádně je opět čas ZASTAVENÍ, ZHODNOCENÍ, KONSOLIDACE, REGENERACE A PLÁNOVÁNÍ dalšího trimestru (květen, červen, červenec).V dubnu nastává tzv. Mezidobí Země a vládne vždy od 5. 4. do 4. 5.

Důvěra je opak strachu. Když důvěřujeme, pouštíme všechny obavy, všechny scénáře mysli o tom, co by se mohlo stát. Přestáváme být na stráži. Uvolňujeme se. Jsme vyrovnaní a šťastní. Sebedůvěra přichází, když můžeme hluboce věřit sami sobě. Když se můžeme na sebe spolehnout, opřít se o sebe.

...nejdůležitějších zásada v rodičovství. Co je ta jediná skutečná věc, která zajistí, že nás vezme na vědomí, že se s dítětem dohodneme, že bude dělat to, co po něm chceme a možná i rádo, že se i v pubertě na nás obrátí, když provede nějakou blbinu, že za náma přijde, když mu není dobře?

"Moje dítě má problémy. Máš pro mě nějakou radu?", "Už jsme zkusili vše. Terapii, konstelace, psychologa, psychiatra, dostal prášky, bere už delší dobu i prášky a nelepší se, změnili jsme školu, nic, pořád stejný. Jsme zoufalí."