Emoce je silná energie v našem těle a potřebuje se hýbat. Co se stane s řekou, která nemá vytyčené jasné koryto a silné břehy nedrží její směr? Začne se nekontrolovatelně rozlévat. A když se jí něco postaví do cesty? Pokud nemá kudy překážku obtéct, začne se hromadit, nabírá na síle, až se hráz protrhne a přijde povodeň, která smete všechno kolem. S emocemi je to podobné.
Když si je neuvědomujeme, tak od nich utíkáme pryč, snažíme se je blokovat a když už nejdou udržet, vylejeme si je na druhých, dostáváme panické a úzkostné ataky, jsme v depresi. A když od nich utíkáme a neřešíme je, je to jako s tou řekou - dělají si s námi, co chtějí a začnou se "rozlévat" a podprahově ovlivňovat celý náš život.
Když se je snažíme blokovat, hromadí se, protože emoce znamenají energii v pohybu (z latinského motio - pohyb emotio nebo také emovere - pohybovat se směrem ven, vytékat - "energy in motion"). Potřebují proudit. Když nemají kam, energie stagnuje a začne zahnívat jako stojatá voda - tzn. začnou časem v těle působit problémy.
Když se emoce hromadí dlouho, tak jako ta řeka získají obrovskou sílu a jednoho dne se ona zmiňovaná hráz protrhne a podkope naši důstojnost, naše vztahy nebo naše zdraví.
Vědomé zacházení.
Pomyslné koryto, směr proudění a vybití jejich síly. Aby proudily volně a měly sílu tak akorát, abychom z nich vytěžili to, k čemu je máme - JE TO NÁŠ INFORMAČNÍ SYSTÉM, řeč těla a duše. Ukazují nám, co je pro nás dobré a co už ne. Kudy máme jít a kudy nikoliv.
A pokud se teď divíte nebo děsíte... Máme jednat podle svých emocí?? MÁME PŘEDEVŠÍM NEJDŘÍV NASLOUCHAT, CO NÁM SDĚLUJÍ a pak zvážit, jakým způsobem s tou informací naložit. To je ideální spolupráce emocí a intelektu.
Všimnu si, že cítím celý den podráždění (kategorie VZTEK) a místo toho, abych vybuchla na dítě, že něco neudělalo, protože moje "přehrada" právě praská ve švech, všimnu si toho podráždění vědomě, zeptám se, co se ve skutečnosti děje a co potřebuji a třeba zjistím, že se bojím, že zítra v práci dobře neodprezentuji klientovi nabídku, protože jsem neměla čas na pořádnou přípravu....nebo že jsem ve skutečnosti naštvaná na svého partnera, se kterým jsem včera nedořešila nějakou situaci nebo že toho mám pár dní už nad hlavu.
Když moje emoce doručila INFORMACI, můj intelekt mi může pomoci udělat odpovídající kroky k nápravě.
Je den před křtem knihy 28. 9. 2025 a mně připadá jakoby se historie opakovala a zároveň se uzavíral jakýsi kruh. Kolem vydání českého překladu první knihy "AHA rodičovství – Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii" se propojily dvě úžasné ženy – moderátorka Martina Hynkova a herečka Tereza Bebarová. Obě jsou moje sousedky.
Je před prázdninami a kniha jde do úplného finále. Práci s ní má teď hlavně nakladatelství. Mně zbývá natočit meditace, které si budou moct čtenáři stáhnout přes QR kód. Dlouho jsem zvažovala, zda mám požadovat od čtenářů email, ale pak jsem se rozhodla, že to ani sobě, ani čtenářům nebudu komplikovat. Možná přicházím o cenné kontakty a možnost...
V dnešním díle se podělím o jedinou stinnou stránku spolupráce s nakladatelstvím Grada a to byla tvorba obálky.
Je květen 2024 a já mám napsaný úvod a 2 kapitoly. Zbývají pouhé 3 měsíce do odevzdání rukopisu a když teď na to zpětně vzpomínám, přijde mi to jako úplné šílenství. Lze za 3 měsíce napsat první knihu? Ve finále to bylo za 4 a i tak mi to dneska přijde jako úplné sci-fi. Ale byl rok mocného Draka…tak vlastně...
Začal rok 2024 a knihu jsem měla odevzdat do konce letních prázdnin. Měla jsem na psaní 8 měsíců a zatím jsem neměla ani čárku. Pořád bylo něco přednější. Rychle mi došlo, že to sama nezvládnu a že bych měla požádat o pomoc. A tou nejlepší podporou nemohl být nikdo jiný než NLP kouč a spisovatelský kouč Josef Šorm, který sám už vydal několik knih....
V tomto 7dílném mini seriálu s vámi sdílím zákulisí vzniku knihy. Jakými fázemi jsem si prošla, když jsem kývla na takovou výzvu, a co všechno se musí stát, aby kniha vyšla. Za týden knihu pokřtíme, a tak si tady s vámi udělám takovou malou retrospekci.