Jak cítit a naslouchat emocím

07.08.2018

Ráno jsem se vzbudila neobvykle brzo, nemohla jsem dospat. Vstala jsem s divným pocitem. Energie i nálada na nule. Neurčitý ale silný pocit v těle. "Vstala z postele špatnou nohou" říká známé rčení. Tak nějak víte, že je něco špatně, zároveň ale nechápete proč, neboť objektivně se kolem vás neudálo nic, co by ten pocit vyvolalo.

V takových chvílích většinou zareagujeme každý podle toho, na co jsme zvyklí, jak jsme se to naučili v dětství, jak to dělá společnost kolem nás. Na chvíli přestaňte číst a zamyslete se. Co děláte vy?

Většina lidí dělá následující: mávne nad tím rukou, jednoduše pocit ignoruje, řekne si, že to bude dobré, nic hrozného se mi přece neděje, nebudu si stěžovat, nebudu se tím zabývat, protože "to bych to jen ještě zhoršil/a." Může ten pocit zajíst, zapít lahodnou ranní kávou, vrhnout se do nějaké činnosti, pověsit se na sociální sítě, zavolat kamarádce...

Jak to vím? Buď jste jako já poslední roky průvodcem lidí, kteří přicházejí zpracovávat své emoce, aby uvolnili nejrůznější bloky v životě nebo se stačí podívat na statistiky braní antidepresiv v ČR. V roce 2015 už byl na antidepresivem každý 20. Čech. Nepopírám, že někdy jsou výše uvedené strategie naprosto vyhovující a přínosné. Jednoznačně splňují účel v případě, že na nějaké hloubky není čas ani prostor. Musíme si ale uvědomit, že jsou vždy KRÁTKODOBÉ. A pokud se to stane naší automatickou strategií, jak přistupujeme k naší emocionální stránce, přinejmenším se ochuzujeme o bohatší život.

Já jsem se ten den těšila, jak se konečně s radostí vrhnu hned ráno na hloubkový úklid kuchyně (opravdu!). Je léto, děti ještě spí, muž odjel na služebku. Ideální moment.

Dnes bych vám ale chtěla nabídnout i jinou možnost, která v sobě obsahuje několik cenných darů. Spočívá v tom, že přestaneme utíkat od svých emocí, zastavíme se a budeme na chvíli sami se sebou. Se svým autentickým vnitřním světem, se svými hlubšími emocemi, které leží pod tím "divným" pocitem a které ne vždy jsou příjemné si přiznat a cítit. Nabízí se nám příležitost uctít své skutečné pocity a moudrost svého těla, poznat, kdo jsme doopravdy, když se nikdo nedívá, když nemusíme nic být, nic hrát, nic schovávat. A to je osvobozující.

Ten den jsem zvolila tuto druhou možnost, protože už (děkuji, bože!) dlouho vím, že je to nejefektivnější cesta. Proč?

Protože...když odsuneme naše emoce, jen se uloží hlouběji do našeho těla a budou tam pěkně čekat na další příležitost. Ovšem pak riskujeme, že se emoce vyvalí v nejnevhodnější okamžik a s razancí, která se nám bude zvládat mnohem hůř. Dlouhodobě potlačovaný hněv, strach, smutek nebo kterákoli silná emoce má obrovskou sílu a proto si zaslouží respekt a vědomé zacházení. Čím častěji ignorujeme ta drobná občasná ťukání našich emocí v jejich zdravém stavu, kdy nás smysluplně upozorňují na něco, co potřebujeme vědět a směrují nás v našich každodenních životech, tím větší práci nám pak dá se vyhrabat z jejich následných hlubokých vod. Úzkost a deprese je pak konečný stav, kdy už jsme naši vnitřní životadárnou energii (naše emoce) pohřbili definitivně a velmi hluboko.

Protože...když pravidelně nenasloucháme našim emocím, dobrovolně se vzdáváme nejpřesnějšího navigačního systému, vlastního vnitřního a moudrého vedení. Emoce pro nás mají vždycky nějaký vzkaz a vyplatí se ho vyslechnout.

Strach ve své plynoucí zdravé podobě (plynoucí emoce poznáte tak, že přicházejí hodně zevnitř, z hloubky, většinou jakoby "tiše", jsou intenzivní ale nezahlcující) k vám většinou promlouvá proto, že je potřeba už něco udělat, začít v nějaké záležitosti jednat, přestat otálet s nějakou prací, připravit se na schůzku, uvařit dětem oběd, udělat změnu, včas dupnout na brzdu dřív, než naše oko zaregistruje blížící se auto...je to naše intuice. Nikoliv strach, který jsme zvyklí cítit v jeho úzkostné a panické podobě vyhrocený opakovaným potlačováním.

Hněv ve své plynoucí podobě nás i druhé chrání tím, že poukazuje na naše hranice, potřeby a hodnoty. Pokud si místo toho, abychom se stáhli před konfliktem s druhým člověkem, druhého ignorovali nebo naopak na něj hrubě vyjeli, svůj hněv včas uvědomíme, rozpoznáme to, co je v nás ohroženo a rovnou vyjádříme naše potřeby, naše postoje a vnímání situace. Díky hněvu můžeme odejít ze situací, které s námi nejsou v souladu. Díky hněvu druhým paradoxně neublížíme, protože si hněv uvědomujeme v jeho zdravé počáteční podobě a můžeme tak vyjádřit své skutečné potřeby přímo a hned.

Smutek ve své volně plynoucí podobě nám většinou ukazuje na potřebu zastavit se, uctít a oplakat nějakou ztrátu. Dřívější civilizace byly moudré a se svými profesionálními plačkami věděly moc dobře, co dělají. Nemusí to být jen ztráta blízkého člověka. Jde o situace, kdy se něco nedělo tak, jak jste si přáli. Kdykoli jste ztratili víru v sebe, naději, přátelství, peníze, nerozjel se projekt, do kterého jste vložili energii, nebo naopak nečekaně skončil nebo skončila dovolená, kde vám bylo tak dobře 😊.

Kdykoli zažíváme v životě nějaké ukončení či ztrátu (vztahu, práce, projektu, blízké osoby, iluzí, naděje, spolupráce, přátelství), je velmi zdravé chvíli se zastavit, krátce si to v sobě uvědomit a dovolit si smutek prožít. Ten nás pak přirozeně očistí, pomůže nám změnu přijmout, zvednout se a jít dál.

V mé klientské praxi opakovaně docházím k jednoduchému závěru, že většina klientů by žádnou terapii nepotřebovala, pokud by si "jen" dovolila oplakat své problémy a vypovídat se důvěryhodné osobě, která dokáže držet prostor, nesoudit a neradit. Smutný odraz dnešní lidské izolace a odtrženosti od důvěry ve vlastní pocity a moudrost těla.

Nejkrajnějším důsledkem ignorování a strachu z našich emocí (z naší životní energie) je polykání antidepresiv. Nedivím se, že je to pro spoustu lidí řešení, protože když se odloučíme od našich emocí, odloučíme se od sebe samotných, ztratíme spojení a směr, nevíme, kudy máme v životě jít a jak se rozhodovat, je to ta největší beznaděj a bezmoc. A to se dá těžko dlouhodobě snášet.

A proto jsem si já toho dne jako už mnohokrát zvolila na chvíli si sednout a cítit. Zabralo mi to jen chvíli a vyšla jsem z toho očištěná, uvolněná a o kousek moudřejší.. Připomněla jsem si, kdo jsem uvnitř, jaké hodnoty mám, co potřebuji udělat a kterým směrem jít.

Díky, emoce!

(a úklid kuchyně jsem si užila o to víc) 😊

MINI-NÁVOD Jak cítit a naslouchat emocím

(10 min)

  1. ZASTAVTE SE A DOPŘEJTE SI CHVÍLI KLIDU A SAMOTY. Posaďte se, klidně dýchejte a nalaďte se na sebe, na své tělo.
  2. VNÍMEJTE SVÉ TĚLO. Obraťte se dovnitř, dýchejte a pociťujte fyzické pocity v těle. Tlačí to někde? Mravenčí? Bolí? Cítíte zatuhnutí nebo stažení v nějakém konkrétním místě? Nebo jen cítíte neklid jako já? Jako byste nebyli ve své kůži? Kde v těle to cítíte a jak se to fyzicky projevuje? Jen si toho všeho všímejte. Má ten pocit nějakou barvu, tvar, povrch, chuť? Říká nějaká slova?
  3. VNÍMEJTE SVÉ EMOCE. Možná už víte, jakou emoci cítíte. Co ve vás vyvolávají ten fyzický pocit v těle? Strach, vztek, odpor, smutek, beznaděj, bezmoc, apatii, nejistotu, .... nebo něco jiného. Nebo jen dál pociťujete pouze fyzické pocity. Nemusíte je ani pojmenovávat. Stačí vnímat své tělo. Do ničeho se nenuťte. Jen buďte tady a teď.
  4. PŘIVÍTEJTE A UZNEJTE VŠECHNO, CO CÍTÍTE. Toto je nejdůležitější krok. Cokoli, co jste v sobě objevili, bezvýhradně přivítejte jako nejlepšího přítele (to emoce skutečně jsou), uznejte cokoli, co se ve vás děje. Někdy, zejména ze začátku, když se učíte naslouchat svým pocitům, pomůže nahlas vyslovit například:                     

    "Vítám vše, co teď přichází, chci se dozvědět, co mi moje tělo říká."

    "Uznávám všechny tyto pocity."

    "Jsem ochotný/á cítit vše, co se ve mně teď děje."

    "Jsem ochotný/á naslouchat tomuto vzkazu." 

  5. NASLOUCHEJTE. Co mi chce moje tělo skrz emoce říct? Co potřebuji: udělat, říct, uvědomit si, změnit? Emoce ukazují na naše potřeby. Co je první krok k tomu, abych je uspokojila? Buďte trpěliví a buďte na sebe hodní. Pokud nic nepřijde, vůbec to nevadí. Už jen to, že jste si dopřáli čas pro sebe, je blahodárné. A věřte, že odpověď přijde kdykoli později, až se na to třeba nebudete tolik soustředit (třeba při mytí kuchyně). 😊
  6. PODĚKUJTE SVÝM EMOCÍM, SVÉMU TĚLU A SOBĚ. Nyní už možná cítíte uvolnění, větší klid nebo dokonce třeba radost. Původní emoce přirozeně odplynula, neboť splnila svou úlohu - doručila vzkaz.
  7. VŠE JE VÍTANÉ A V POŘÁDKU. Možná přišly slzy a možná mnoho slz, zejména pokud takovéto dýchánky sami se sebou neděláte pravidelně. Dovolte si to vše nechat odplynout jako řeka. Nic neřiďte. Tělo ví, co má dělat, aby se samo dalo do pořádku. Důvěřujte tělu, důvěřujte sobě.
  8. MENTÁLNÍ OČISTA. Pokud ještě potřebujete finální tečku, můžete si představit nebo zavnímat, jak si dopřáváte nějakou světelnou sprchu shora nebo si sami sebe představte pod krásným vodopádem v přírodě a pociťujte, jak se vše dočišťuje.

Někdy bude vaše chvilka s emocemi velmi rychlá a krátká, někdy vás to možná zavede do větších hloubek a zatuchlých koutů. Důvěřujte, že se děje vše tak, jak má. Tělo je opravdu velmi moudré. Pokud by s vámi daná emoce stále zůstávala nebo se vám opakovaly situace spojené s danou emocí, pak je to signál, že je třeba se podívat, co je schované pod tím vším. Chci vás povzbudit, abyste neotáleli a alespoň se svěřili někomu blízkému, kdo umí naslouchat (a ne hned radit a řešit). 😊 Anebo si vyberte některou z mnoha metod a terapií. Uleví se vám, něco nového se naučíte, porostete.

Chci dostávat upozornění

na nové články