Jak vznikala kniha Empatická komunikace pro rodiče (3/7)
Je květen 2024 a já mám napsaný úvod a 2 kapitoly. Zbývají pouhé 3 měsíce do odevzdání rukopisu a když teď na to zpětně vzpomínám, přijde mi to jako úplné šílenství. Lze za 3 měsíce napsat první knihu? Ve finále to bylo za 4 a i tak mi to dneska přijde jako úplné sci-fi. Ale byl rok mocného Draka…tak vlastně proč ne? Došla jsem tehdy k jasnému závěru, že pro mě bude naprosto zásadní psát jinde než doma, abych se mohla plně soustředit a zdárně knihu dopsat.
Psala jsem v kavárně, u kamarádky v prázdném domě a na konci června jsem odletěla na celý týden do Španělska (okolnosti popisuji v předchozím díle). Bylo to jak sen. Celý týden absolutního prostoru jen pro mě a mou knihu. Domeček kamarádky byl nad mé očekávání. Nacházel se v liduprázdném komplexu se zahradou a s bazénem. Jen já a pár Španělů těsně před začátkem hlavní sezóny. Psala jsem na terase s výhledem do zahrady. Ráno jsem se prošla po pláži nebo skočila do moře a pak psala. V pauzách jsem střídala bazén a moře. První 2 dny mi trvalo vstřebat všechny nové vjemy a usadit se. Jeden den jsem si dopřála výlet do města za památkami. Týden je málo, ale psalo se nádherně. Cituji, co jsem tehdy sdílela na sítích: "Přišla důvěra, že si ten proces psaní užiju a velká touha předat to nejlepší ze mě."
Největším darem tohoto pobytu bylo absolutní vyživení. Výživa pro tělo, duši a srdce. Nervový systém se zklidnil, všechny záležitosti zůstaly doma. Jako empat jsem nebyla na nikoho neustále napojená, mohla jsem se soustředit na sebe a na jeden úkol – psát. A to šlo hladce, protože jsem se velmi lehce a přirozeně nořila do tvořivého FLOW.
Přijela jsem domů a měla jsem napsánu asi třetinu a to velmi hrubou. Ač jsem člověk, který miluje strukturu, řád, systém, tak tenkrát mi bylo jasné, že to momentálně jinak neproudí, než když píšu bez ladu a skladu tak, jak to přichází. Jakmile jsem se začala vracet k napsanému, upravovat, přepisovat, okamžitě jsem se v tom ztratila a zablokovala. Musela jsem důvěřovat, že na konci procesu v srpnu to nějak rychle dám do přijatelné formy. Za pár dní po příjezdu ze Španělska jsme odjížděli na dovolenou do Bosny a Chorvatska. A za celou 14denní dovolenou v naší obytné dodávce jsem psala JEDNO ODPOLEDNE, to když jsme se aspoň na 3 noci usídlili v kempu v Trpanji. Dost tristní bilance a moje naivní představy. Vrátili jsme se z dovolené a já měla 6 týdnů do odevzdání.
Začala jsem se dostávat do totálního stresu. Pamatuji si, že mě vyrušoval každý sebemenší zvuk v domě a mému nervovému systému působil až fyzickou bolest. Jediné, co mi pomáhalo, bylo absolutní soustředění mysli na kapitolu, kterou právě píšu, na odstavec, na větu, na slovo. Ani na chvíli nenechat mysl zatoulat se k faktu, že to není možné stihnout. Dýchala jsem, kdykoli mě to ovládlo a vracela se do přítomného momentu. Zrušila jsem všechny klienty a seděla od rána do večera v pracovně a psala.
Někdy v půlce srpna mi můj kouč Josef Šorm nabídl, zda by si na mně mohl zkusit NLP techniku pro získání certifikátu – práci s nevědomou myslí. Ochotně jsem souhlasila. Můj záměr byla lehkost, radost a napsaná kniha za 14 dní. Doteď jsem nepochopila, co to se mnou Pepa dělal, že jsem na konci měla mysl dokonalou vymytou a jen jsem se smála. :-)
S novým elánem jsem se pustila do dalšího maratonu, ale začínalo být jasné, že do konce srpna to opravdu neodevzdám. Moje kolegyně Jarka psala svou kapitolu o komunikaci mezi rodiči a školou. Ilustrátorka Olga Yakubovskaya trpělivě čekala, až budu mít aspoň hrubě dopsáno, aby mohla vytvořit ilustrace. Naštěstí jí stačilo 14 dní.
Paní redaktorka nakladatelství Grada byla nesmírně shovívá a s pochopením mě ujistila, že mi dá čas do konce září. Moc se mi ulevilo, ale jen do té doby, kdy jsem zjistila, jak je těžké psát a zároveň pracovat s klienty, které jsem měla už zase od září objednané.
Nicméně podařilo se a se vší slávou jsme rukopis odevzdaly. A já se z toho všeho pak do konce roku léčila. ...
- Další díl je trochu pikantní. Popíšu vám jediný škraloup na spolupráci s nakladatelstvím - tvorba obálky - a zveřejním původní návrh od mého syna Davida.