Tenhle příspěvek je částečně osobní, ale téma je velmi kolektivní. Kdybych měla hlavně tenhle rok vypíchnout evergreen terapeutické téma, tak je to SROVNÁVÁNÍ SE a z toho plynoucí pocity MÉNĚCENNOSTI a NEDOSTATEČNOSTI. "Jen já mám takový problém. Ostatní vidím, že to zvládají v pohodě." 

Je to ústřední téma tohoto roku Hada pro všechny z nás - neshazovat se, VĚŘIT SI, přijímat se se vší nedokonalostí a BUDOVAT SEBEHODNOTU na úplně jiných základech, než jestli jsem dobrá manželka, matka, podnikatelka, zaměstnankyně, milenka, kamarádka...a nacházet nové cesty, které budou jen NAŠE. 

A tak se s tím všichni setkáváme a budeme určitě ještě nějakou dobu setkávat, dokud neprohlédneme, že to, co si promítáme do druhých, jsou jen naše iluze. Každého takového klienta vyvádím z omylu, protože to VŠICHNI máme podobně. Když vidím, že mi nevěří (zejména lidi s Hadem v astrotypu), vysvětluju, že jen proto, že to navenek VYPADÁ, že ostatní jsou v pohodě, tak to vůbec nic neznamená.

Protože nikdo vám neřekne na první dobrou, co skutečně prožívá. Musíte ho poznat víc, musíte nahlédnout do jeho "kuchyně" a pak si teprve udělat úsudek. Nebo být chvíli terapeutem. Všichni máme oblasti, které jsou těžké, kde nic neplyne "samo", kde musíme sakra makat, abychom se z těch starých vzorců vymanily. 

Pro mě je autenticita nejvíc, protože jedině tak se můžeme propojit, otevřít se navzájem, přestat hrát ty starý nesmyslný hry a uvolnit se do toho, kdo skutečně jsme, i když to není pěkné a nablýskané.

Za mou oponou

Poslední týdny mi pořád někdo psal: "Ty teď oslavuješ, to je nádhera. Vyšla ti kniha. Daří se ti! Obdivuju tě. Kde na to bereš energii na všechno?" Vy si tak krásně užíváte s manželem! Máš nádherný život!"

Ano, mám, děkuju každý den za to, ale taky teď pár týdnů prožívám jedno z nejtěžších období - uvnitř. Během srpna jsem po půl roce klidu měla 2x strašlivou, ale opravdu strašlivou migrénu. První den po dovolené, v momentě, kdy jsem měla prožívat "oslavu knihy a krásný život" a měla začít posílat knihy, hodit všechno na web a sítě a začít rychle hledat místo na křest, spolu s mou normální klientskou agendou, jsem si v noci zablokovala záda tak brutálně, že jsem nemohla hnout krkem. Z toho se do druhého dne vyvinula příšerná migréna. Nic nezabíralo. Byl to u mě takový schizofrenní stav – lepšilo se to pohybem a zároveň jsem neměla vůbec fyzickou energii. 

Šla jsem to tedy zkusit rozchodit a trochu si promluvit se svým tělem. Pustila jsem si do sluchátek meditaci v chůzi od Joe Dispenzy. Vůbec jsem ho neposlouchala, ale šlo ze mě na té procházce všechno ven. Brečela jsem vzteky, zoufalstvím i bolestí. Žádala jsem tělo, ať se mnou komunikuje, o čem to je. Odpovědi chodily okamžitě: TLAK. NETLAČ NA SEBE! Ano, toto je můj evergreen. 

Začala jsem dýchat do všech míst, kde jsem cítila tlak a bolest. Vědomě jsem se snažila uvolňovat tělo. Moc to nešlo. Bolest po příchodu domů stejná, ale vnímala jsem, že emočně jsem upustila hodně odporu. Vrhla jsem se do práce i tak. "Přece KŘEST, máme málo času na organizaci!" Druhý den sraz s mými drahými kolegyněmi (ano, mám se nádherně!). a já stále v migréně. Druhý a třetí prášek (u mě něco nevídaného), s nulovým výsledkem. Kolegyně Štěpánka Veselá přede mě hodila fotku Bruna Groninga. Bruno! Znám ho jen přes holky, ale což! Cokoli pomůže, je fajn. POMOHLO! Skvělé, zázrak, děkuji! Jedu dál. Kniha, web, sítě, klienti, výběr míst pro křest, milion zpráv, bukování termínů. Jsem po té migréně trochu zpomalená, ale žiju. 

V pátek nastal ten krásný den, kdy se všichni stavovali pro první knihy. Nádhera. Jsem šťastná, nic už mě nebolí, dokonce krk polevil. Sice jsem pořád zpomalená, večer odpadávám v 9, ale dobrý. Určitě je to za mnou. 

V sobotu plná síly jdu s kamarádkou ráznou chůzí v parku skoro 7 kilometrů. Během chůze začínám nepříjemně cítit místo pod lopatkou. Do večera se nemůžu bez bolesti ohnout, nemůžu rukou nic zvednout. Příšerná bolest. Druhý den volám kamarádce-jogínce, co mám dělat, jsem zoufalá, neznám to. Ochotně mě přijíždí zachránit a dává mi pár tipů. Jsem úplně hotová, nemůžu bolestí nic a v hlavě mám ten křest a milion věcí, které potřebují mojí energii. Pořád tlak! Vyčerpáním už nemůžu nic, žádný techniky, žádný terapie...jen JSEM. 

Takhle to šlo nahoru a dolu celých 14 dní. Jeden den fajn, druhý dole, psychicky i fyzicky. A to popisuju jen své stavy, pak tu mám děti, rodinu, klienty, kteří si taky dost hrabali na dno a já s nimi. 

Do toho se děly všechny ty krásné věci, Glamping s mým mužem. V den odjezdu jsem úplně vyřízená, že se nemůžu ani sbalit. ale žiju, odjíždíme. Jakmile se dostanu ven z toho kolotoče, moje tělo naskočí a je úplně v pohodě. A pak zas znova - příšerná únava a pak zas energie...

Tento příspěvek píšu jen to proto, abyste věděli, že jsme v tom všichni společně. Něco zvládáme líp a něco hůř. Nekoukejte na druhé s tím, že to nějak ZÁZRAČNĚ zvládají a vám něco chybí a že jedině s vámi je něco špatně. Je to absolutní nesmysl. Inspirujte se, zajímejte se, ale nevyvozujte z toho, že s vámi je něco špatně.

Jako první krok mi stačilo dát si do diáře radikální pravidelnou péči o sebe a vnímat, co opravdu chci. Všechno, co se dělo za uplynulý měsíc, mě přivedlo zas a znova k sobě, v pokoře, a k radikálnímu napojení na intuici, na vnitřní hlas a na božskou energii na nové úrovni. A milion dalších věcí, které jsem tím získala. 

Mám moc ráda autentické příběhy lidí, kteří se nebojí jít s pravdou ven. Zejména těch, kteří něco dokázali, jsou vidět, jsou slavní a zdá se, že dostali všechno to štěstí na světě. Na nich totiž vidíte, čím si museli projít, co museli překonat a jak nic není tak, jak se zdá.

Nad to všechno teď vládly silné energie, které nás otvírají, abychom právě pustili ty nejspodnější kostlivce a to vyžaduje pouze hlubokou lásku a soucit sám se sebou i s druhými, abychom to ustáli. A v tomto směru vnímám, že na podzim to teď ještě víc vygraduje. Tak se opatrujte!💗

Nejnovější články na blogu