Můj příběh

Když se největší problém stane požehnáním

Pak přišel, jak říká moje první učitelka osobního rozvoje Brandon Bays, nejlepší "urychlovač ega" - MATEŘSTVÍ. :-))) Před dětmi už není kam utéci, že? Nemůžete je prostě vrátit, nemůžete se s nimi rozejít, dát výpověď a hrát dál svou hru na to "jsem tak dokonalá, úžasná, v pohodě, vše zvládám, nic mě nerozhází, vše se mi daří, mám svůj plán, svůj dokonalý život s dokonalým mužem, vše je super."

Můj milovaný, prvorozený Davídek způsobil velký třesk ve všech směrech (děkuji mu za to!). Probudil ve mně snad všechny emoce světa - od naplnění, radosti, smysluplnosti, obrovské lásky, až po všechny možné formy strachu, hněv, bezmoc, vyčerpání. Jestli jsem si do té doby v mém téměř bezproblémovém životě myslela, že emoce jsou problém, tak v téhle požehnané etapě jsem měla často pocit, že ten nápor nepřežiji. :-)

A bylo to z jediného důvodu. Protože jsem svoje milé rádce - emoce - nehodlala uznat a přijmout.

Nevěděla jsem, že jediná cesta ven je přímo dovnitř. Zastavit se, cítit, uznat, přijmout, obejmout. Znamenalo by to totiž být zranitelná, otevřená, "nedokonalá."

Nevěděla jsem, že čemukoli klademe odpor, ať už s tím otevřeně bojujeme, děláme, že se nic neděje anebo od toho utíkáme, to zůstává a často to ještě přidá na síle.

A tak jsem se v tom hezky plácala. Snažila jsem se mít věci pod kontrolou a prosadit si svou, vybuchovala jsem hněvem, abych zahnala frustraci, strach ze selhání a bezmoc. To mi ovšem tváří v tvář vlastnímu dítěti zase trhalo srdce. Tak jsem se snažila být milující, laskavá a "hodná," ale jako vše, co není přirozené a pravdivé, to bylo nesmírně vyčerpávající. Nic z toho nemohlo fungovat a nefungovalo. Děti "vědí", mají na naše skutečná citová rozpoložení speciální radary a dají nám to najevo, třeba "zlobením" nebo nemocí. 

A tak jsem začala hledat, co s tím.

V roce 2011 jsem se setkala s metodou Cesta od Brandon Bays a postupně odkrývala a uzdravovala vrstvy starých nepřínosných přesvědčení a emocionálních zranění. Natolik mě to oslovilo a pomohlo, že jsem nakonec absolvovala celý terapeutický výcvik vedený přímo samotnou Brandon a jejím manželem Kevinem.

Významně mi také pomohly semináře Radikální odpuštění vedené kdysi Simonou Weiss.

To vše mi umožnilo více se přijmout, důvěřovat sama sobě, umět zvládat své emoce a využívat je ke spojení se svou pravdou uvnitř. 

Otevřela jsem se mým dětem a ony přestaly být nemocné. :-)

Začala jsem pracovat s lidmi na řešení jejich emocionálních bloků v individuálních sezení.

Dospěla jsem mimo jiné k názoru, že pokud by každý z nás měl někoho, kdo by pro nás uměl čas od času pouze "držet prostor" tzn. být tu pro nás, upřímně naslouchat bez potřeby hned radit, řešit, hodnotit, někoho, komu bychom se mohli pravidelně svěřovat se svými pocity a problémy a dokázali se otevřít ve své zranitelnosti, zbylo by mi možná 20% klientů. :-)

A jak je to se mnou dnes? O tom si jistě budete číst do sytosti na mém Blogu. :-)

Závěrem bych chtěla poukázat na to, že podle mého názoru a zkušenosti je práce na sobě celoživotním procesem. Já určitě nejsem dokonalá, nemám vše zpracované a už mi to nevadí.:-)))

Opravdový dar terapií, osobního rozvoje a podobných disciplín je

přijetí toho, že práce na sobě nikdy nekončí a je to tak v pořádku, protože

smyslem není se "opravovat", ale kompletně se přijmout takoví, jací jsme.

To mi umožňuje:

• vnímat sama sebe a všechny životní zkoušky, bolesti, prohry, ale i radosti a úspěchy s určitou lehkostí a skutečným nadhledem
• důvěřovat, že vše zvládnu, že vše je pomíjivé, a že když zrovna prožívám pád dolů, jsem i tak v bezpečí, protože zákonitě znovu nastane čas cesty vzhůru
  
• poznat, jak zdravé je všechny emoce nechat volně procházet tělem jako řeka, která plyne, ničeho se nedrží a na ničem nelpí
• věřit, že opravdu všechno, co se mi děje, má nějaký smysl a že v tu chvíli je třeba vždy důvěřovat, že za čas pochopím důvod a perfektně mi to zapadne. Už nepotřebuji tolik VĚDĚT.
  

V mezičase se snažím při všech pádech a vzestupech žít naplno, tančit, cítit a sdílet s ostatními.

Hodně lásky a přijetí na vaší cestě!

Linda, 30. 8. 2017