...nejdůležitějších zásada v rodičovství. Co je ta jediná skutečná věc, která zajistí, že nás vezme na vědomí, že se s dítětem dohodneme, že bude dělat to, co po něm chceme a možná i rádo, že se i v pubertě na nás obrátí, když provede nějakou blbinu, že za náma přijde, když mu není dobře?
Bez něj můžete zapomenout na všechny dobré výchovné rady, knihy, poučky, doporučení psychologů, výchovných poradků, terapeutů...
Můžete zapomenout na kázání i v té nejlepší víře, že "přece musí vědět, jak se chovat a co je dobře a špatně." Víte, kam s tím můžete tak akorát jít... :-)))
Můžete dítěti kázat 24//7, můžete se vztekat, že máte dítě "takové a makové", můžete si stěžovat, že dnešní děti nemají hranice, jsou líné, demotivované, ničeho si neváží, nevděčné, přecitlivělé, přilepené na sítích...
Můžete je cepovat, úkolovat, zapisovat na 100+1 kroužek, aby měli dělali něco "smysluplného", řádně vychovávat, směrovat je na dobrou školu s oborem, ve kterém si vydělají peníze (který jim nic neříká, protože je třeba baví vařit a péct - zkušenost z terapie), ...
Nic z toho nebudou ochotny slyšet, ani se tím řídit, když nebudou cítit,
Důvěrný blízký vztah je alfa omega vzájemné komunikace a soužití dvou lidských bytostí.
Snadněji vyhovíte kamarádce, se kterou jste si blíž než někomu, koho vidíte jednou za čas a nemáte k němu blízko.
Na seminářích se ptám, co si účastníci představují pod pojmem blízký vztah - jsou to slova jako důvěra, přijetí, pochopení, bezpečí, otevřenost, jistota.
Budování blízkého důvěrného vztahu chce čas a každodenní práci.
Zvlášť tehdy, když cítíte mezi vámi a dítětem odstup.
Když vstupuje do puberty a přirozeně se oddaluje.
To ale neznamená, že s tím musíte ztratit základní napojení - pocit, že jste pořád někde tady v jeho světe jako pojistka, záchranná síť, kdyby ji potřebovalo.
Vy, kteří máte děti menší, pečujte o vztah s dítětem co nejvíce před tím, než dítě vstoupí do puberty - je to vklad, který se vám mnohokrát vrátí. Protože v pubertě je pak dobrý vztah s dítětem jediný způsob, který vám jako rodiči zbyde, kterým můžete něco ovlivnit.
Takový vnitřní pohled se mi naskýtá v terapii na konci. Klientka se svou dcerou. Klient se svým synem. Já v mých procesech s dětmi. Díváme se na spokojené předky, kteří mají lásku v očích, dívají se na nás a my na ně a víme, že právě teď proběhlo něco velmi speciálního, nádherného, překračujícího všechny časy a limity.
Řekla mi dnes jedna dospívající slečna na individuálním sezení. Když už si myslím, že mě dospívající děti nemůžou víc překvapit, tak můžou... Nemůžu ani vyjádřit, jak mě (víc a víc) baví s nimi pracovat. Zmíním aspoň dva střípky, které mi utkvěly z dnešního sezení s úžasnou 14tiletou slečnou.
Měli jste někdy pocit, že se nechcete vracet zpět do vaší rodinné minulosti, třeba k bolavé historii vašeho rodiče? Možná jste slyšeli, že chodit do minulosti není potřeba, že je to zbytečné patlání se v tom, co už není (dobrý vtip!) nebo je to dokonce nebezpečené? Mně se otevřela před mnoha lety jiná cesta, mnohem krásnější, mocnější a hluboce...
Máme tu 2. letošní MEZIDOBÍ ZEMĚ - z pohledu čínské kosmologie přechod od jara do léta. Zdá se vám to ulítlé? Každopádně je opět čas ZASTAVENÍ, ZHODNOCENÍ, KONSOLIDACE, REGENERACE A PLÁNOVÁNÍ dalšího trimestru (květen, červen, červenec).V dubnu nastává tzv. Mezidobí Země a vládne vždy od 5. 4. do 4. 5.