Dnes jen krátkou poznámku z praxe. Vnimám, jak to na všechny teď láskyplně tlačí, jak nás to zve, abychom byli ještě víc sami sebou, žili sebe, i když nás to děsí, a abychom dělali nelehká rozhodnutí. 

A na téhle cestě, možná hlavně u lidí, kteří poprvé vstoupí na pole SKUTEČNÝCH POCITŮ bez příkras, bez pseudozáchranné sítě a bezpečí své mysli, která to vždy nějak udělá a vymyslí, abychom se nedotkli "toho děsivého místa", kde odpadají všechny naše strategie, kde vidíme pravdu o nás a o našem životě, kde si musíme připustit mnoho potlačených emocí a vzdát se naučených iluzí a dogmat, se někdy objeví tendence to vše raději zavřít a už se k tomu nevracet.

Chci vás dnes podpořit, abyste to nedělali...

... a vyhledali někoho, komu budete důvěřovat natolik, že mu podáte ruku, dovolíte mu vás doprovázet a vykročit skrz to vše, s čím se potřebujete setkat a pokračujte dál. 

Potlačování a vracení se zpět do staré bolesti je horší než ta "mikrochvíle" ve vašem životě, kdy to nebude možná úplně příjemné, ale za ten poklad SVOBODY, LÁSKY, HLUBOKÉ DŮVĚRY, KLIDU MYSLI - ZDROJ, to velmi stojí.

Nezastavujte se uprostřed tunelu. 

To není vůbec fajn pocit.

Mám už takovou zkušenost? Souhlasíte se mnou? 

Přečtěte si sdílení mých úžasných klientů, 

které už tím prošli a někdy opakovaně. :-)