Jak se vyznat v protichůdných pocitech a myšlenkách? Co dělat, když uvnitř nás křičí několik hlasů zároveň? Máme chuť pustit se do práce a zároveň někde v jiném koutu naší bytosti vnímáme touhu prostě jen být a aspoň na chvíli nic nemuset. Už dlouhou toužíme po novém partnerovi a zároveň přicházejí myšlenky, zda jsme ochotné mu v našem životě uvolnit místo a podělit se s ním o kus sebe. Nebo se chceme konečně věnovat naplno dětem, ale taky jsme hodně unavení a potřebovali bychom na chvíli vypnout. Jsme empatické bytosti, které rády a ochotně pomohou a najednou nás něco uvnitř zastaví. Cítíme, že tentokrát potřebujeme říct ne, ale nejde nám to. Jsme zmatení a nevíme, jak se rozhodnout. Proč nám to někdy dělá takové potíže? 

A co když se nejedná jen o podobné "maličkosti", ale potřebujeme udělat skutečně těžká, zásadní rozhodnutí?

Jak se stáváme citlivějšími, intuitivnějšími a více posloucháme svoje emoce, tělo i duši, začínáme více slyšet svůj vnitřní hlas, který ne vždy "dává smysl" a ne vždy ladí s reakcemi, na které jsme u sebe zvyklí nebo s tím, jak chceme, aby nás viděli ostatní, případně jde přímo proti tomu, co jsme se v životě naučili, že je "správné."

Dalším faktem je, že všechny lidské bytosti jsou mnohočetné osobnosti. Všichni jsme v jistém smyslu schizofrenici. 😊 Všichni máme v sobě různé části s různými potřebami. Nejsme jen "vždy zodpovědní", "vždy schopní si poradit", za všech okolností "rozumní." Přestože některé rysy osobnosti převažují a tvoří základ našeho já, čím víc na sobě pracujeme, tím víc si uvědomujeme rozmanitost našeho já. Objevujeme v dětství zablokované aspekty naší osobnosti. Zjišťujeme, že to, jací jsme si mysleli, že jsme, není vždy pravda nebo UŽ není pravda. Vyvíjíme se, měníme se. Stále se vlastně poznáváme, v každém okamžiku jsme "noví."

Co ale s tím, když se potřebujeme rozhodnout? Když potřebujeme zjistit, kudy dál pokračovat v našich životech? Když se potřebujeme v sobě vyznat? Která část je ta, kterou potřebujeme poslechnout? Co když je to jen nějaká naše iluze, která nás svádí z cesty? Jak poznám, že ke mně mluví vnitřní hlas, který ví, co je pro mě nejlepší a nenechává se ovlivňovat nezpracovanými minulými zkušenostmi? Jak zjistím, že se ve mně ozývá jen starý strach a já mohu s odvahou pokračovat? 

Čím více lpíme na jediném obrazu (identitě) nás samotných, který pečlivě prezentujeme světu, čím méně jsme ochotni uznat, že v sobě máme různorodé, a často proti sobě jdoucí části naší osobnosti, které je potřeba celistvě respektovat a vyslechnout, tím větší vzniká boj. Tím větší konflikt uvnitř sebe cítíme a tím víc se bojíme. Bojíme se, že zklameme, selžeme. Bojíme se, že ublížíme druhým. Zoufale se snažíme pocity utlumit přepnutím do racionální mysli, ke které jsme si navykli obracet jako ke spáse. Ta ale operuje pouze z minulých zkušeností, z paměti a tak nám nabídne omezené scénáře z místa strachu. Čím víc o nich dokola přemýšlíme, tím je nám hůř. Ve snaze ovládnout stoupající strach (přece nám v dětství říkali, že bát se je špatně), se neustále vracíme do hlavy a v tomto chaosu hledáme řešení místo abychom emoce jednoduše připustili, uvolnili vnitřní tlak a začali si naslouchat. Co nám chtějí pocity říct? Čeho se ve skutečnosti bojíme? Jaké další možnosti nevidíme? 

Naše tělo je nejmoudřejší rádce.

Abychom mohli uvolnit vnitřní konflikt, potřebujeme být ochotni uznat, že každá naše část, která v nás křičí něco jiného, je náš pomocník. A ten pomocník má vždy nějaký důležitý úkol, potřebu a dar. Jakmile každou část vyslechneme, pocítíme její smysl, přijdeme na to, co po nás chce a co potřebuje, vnitřní odpor se uvolní a protichůdné části vykročí společným směrem. Konečně se mohou společně domluvit, jak situaci celistvě a vědomě vyřešit.

Všechny naše části pracují v náš prospěch. VŽDY.

Neexistuje, aby naše bytost obsahující rozumovou, tělesnou, emoční a spirituální část, šla proti nám. Snaží se nás vždy chránit, abychom přežili. Snaží se nám zajistit vše, co potřebujeme. Někdy to ovšem dělá nešikovně (pod vlivem nepříjemných vzpomínek uložených v podvědomí), a každý aspekt naší bytosti sám za sebe nemůže vidět celý obraz.  Potřebujeme tyto naše pomocníky spojit a vytvořit z nich dobře fungující spolupracující tým. 

Klíč k vnitřnímu souladu, důvěře a klidu spočívá ve vědomém spojení s těmito částmi v nás.

Je třeba jim bedlivě naslouchat, pochopit, oč jim skutečně jde a být jakýmsi mediátorem. Pak se může narodit skutečně efektivní, prospěšné řešení v souladu s naší celistvou osobností. Cítíme vnitřní klid a harmonii.

Existuje nespočet způsobů, jak s částmi pracovat. Zde vám nabízím jeden z nich.

Vše, co tu popisuji, berte jen jako návrh a inspiraci. Přizpůsobte si podle vašich individuálních potřeb.

Jak v sobě sladit protichůdné části a celistvě se rozhodovat

Příprava

Dopřejte si chvíli někde v klidu o samotě, začněte zhluboka dýchat, zavřete si oči a pozvolna uvolňujte celé své tělo. Můžete si představit, že sedíte na nějakém svém oblíbeném místě nebo si ho můžete vymyslet. Představte si nebo prociťte střed vašeho těla kolem páteře. Pokud vám to přijde přínosné, můžete si představit, pocítit nebo zkrátka vědět, že se to nějak děje, a chodidly jakoby zapusťte kořeny hluboko do země a vnímejte, jak k vám těmi pomyslnými kořeny plyne od země klid, jistota, bezpečí, láska, přijetí. Vnímejte "pevnou půdu pod nohama." Na temeni hlavy si představte, pociťujte, vnímejte, že se otevírá krásná květina a do ní shora proudí nebeská energie (božská/vesmírná energie, energie vyššího já apod.).

Pokud si potřebujete vytvořit větší pocit bezpečí a jistoty, můžete si k sobě pozvat nějakou důvěryhodnou podpůrnou osobu. Může to být rovněž nějaká imaginární vyšší moc, ve kterou věříte (anděl strážný, bůh, vyšší já, duše).

Můžete si celý proces také psát na papír.

Prozkoumání částí

1. Takto uvolněni pozvěte tu část sebe, kterou vnímáte jako problematickou.

• Příklad: Prokrastinuji. Potřebuji se pustit do práce, ale stále oddaluji moment, kdy si k ní sednu. Toužím žít život bez "musím" . Mohu si do své představy pozvat například tu část, která práci odkládá a nechce cítit tlak. Nebo si mohu pozvat tu část ve mně, která mě pohání do výkonu a tlačí na mě. Záleží, ke které cítíte větší odpor. 

2. Nyní se otevřete vnitřnímu intuitivnímu dialogu. Nic není špatně, i kdyby to probíhalo trochu jinak, než tu popisuji. Naslouchejte sami sobě.

Kdybyste tu část mohli vidět jako osobu, jak by vypadala? Jak by se tvářila?

Možná se vám v představě objeví jako nějaký předmět, zvíře nebo jen barva nebo pocit apod. Dovolte podvědomí, ať vám ukáže svou verzi. Nic neposuzujte. Nemůžete udělat chybu.

Pokud je to předmět, jakou barvu, povrch, velikost má?

Co ve vás tato část vyvolává za emoce a pocity? Co z ní cítíte?

Veďte s ní intuitivní dialog. Můžete jí klást například tyto otázky:

Jak se cítíš?

Co se mi snažíš zajistit, když děláš .... (dosaďte si nežádoucí chování nebo projev).

• V našem příkladu to může být "Co se mi snažíš zajistit, když pořád práci odkládáš a rozptyluješ se nepodstatnými věcmi."

Naslouchejte. Pamatujte, že za každou takovou částí z nás, která nám způsobuje v životě potíže, stojí snaha něco "dobrého" nám zajistit - většinou se jedná o lásku, pozornost, bezpečí, jistotu, klid, odpočinek, přijetí apod. ale dělá to nešikovným způsobem. Říkáme tomu sekundární výhody.

• V našem případě to může být snaha o získání uvolnění, odpočinku, i třeba snaha o zachování zdraví, protože už pracujeme dlouho ve stresu. Může jít o snahu vyhnout se selhání, protože se nám zdá úkol příliš složitý nebo možná poukazuje na to, že tuto práci považujeme za nesmyslnou a cítíme, že mrháme drahocennou energií.

Ptejte se dál. Co ve skutečnosti potřebuje?

Je možné, že vaše konkrétní část vám potřebuje něco říct, vyjádřit emoce, svěřit se a sdělit vám, proč se chovala tak, jak se chovala a co od vás potřebuje. Dovolte jí promluvit. Naslouchejte s otevřeným srdcem.

Vyjádřete své pocity

3. A teď je řada na vás. Nyní vyjádřete vše, co máte na srdci vůči této části. Neberte si servítky, pokud to tak cítíte. Mluvte nahlas, pokud můžete nebo pište na papír. Je účinnější to nějakým způsobem vyjádřit z těla ven než to jen nechat odehrávat ve vaší mysli. Dostaňte ze sebe vše, co potřebujete a příliš to nekontrolujte. Soustřeďte se na své emoce a z nich mluvte, spíše než z mysli. Vyjádřete, jak a čím vám tato část ztrpčovala doteď život, jak se to ve vašem životě projevovala. Zhluboka dýchejte a nechejte odplynout všechny emoce, slova, slzy. Vítejte vše, co přichází a dovolte tomu odejít.

Pokračujte do té doby, než se budete cítit vyprázdněni a pocítíte úlevu.

Pokud chcete, aby vaše část nějak reagovala na to, co od vás slyšela, nechte jí také promluvit z otevřeného srdce.

Cílem je dojít k určitému pocitu smíření, můžete cítit soucit s vaší problematickou částí, lásku, přijetí, pochopení nebo jen vnitřní klid, že jste ze sebe dostaly vše, co potřebovalo ven.

Nový úkol, nová dohoda

4. Nyní řekněte své části, že jste rozhodnuti začít vaše potřeby zajišťovat zdravějším způsobem a že potřebujete její spolupráci.

Zeptejte se sami sebe nebo své části, jakým způsobem by vám mohla pomoci zajistit to, co potřebujete (např. lásku, dobrý pocit ze sebe, přijetí sebe sama, podle toho, co jste zjistili výše) tak, aby to bylo v souladu s vámi? Dejte jí nový úkol, který pro vás bude přínosný.

• V našem případě to může být například to, že vám tato vaše "prokrastinující" část svou podstatou může pomoci jemně hlídat, abyste předcházeli stresu a vyčerpání, může vám pomoci najít způsoby, jak více odpočívat a dělat, co vás baví nebo vám pomůže ujasnit si, zda chcete v této práci pokračovat nebo jak jí pozměnit, aby vás bavila a dávala vám smysl. Buďte kreativní a společně vymyslete nové způsoby, jak svou část využít zdravým přínosným způsobem. 

Možná to nevymyslíte hned. Nápady chodí v různých momentech, zejména tehdy, když na sebe netlačíte. Důležité je, abyste cítili volnost, neutrální pocit nebo dokonce lásku a přijetí k vaší části. Udělali jste důležitý krok směrem k většímu přijetí sebe sama. Pokud cítíte ještě nějaký odpor, zopakujte dialog, dokud nepocítíte úlevu a smíření.

Podejte si ve své představě ruku na znamení nové společné dohody. Pokud to tak cítíte, můžete se v představě obejmout.

5. Poděkujte své části za společnou práci, nechte všechny představy zmizet a vraťte se vědomím do místnosti, kde se nacházíte.

Zavnímejte tělo, nadechněte se, protáhněte a usmějte se.

Chvíli ještě seďte a vstřebávejte novou zkušenost. Můžete si sepsat vaše pocity či uvědomění.

Touto technikou pracujeme s vnitřním odporem, který je skutečnou příčinou našich problémů. Bolest nám nepůsobí věci, které se nám dějí, ale náš odmítavý postoj (odpor, blok) vůči nim.

Hodně štěstí a moudrých celistvých rozhodnutí!

Linda

Chci dostávat upozornění
na nové články

* vyplněním tohoto formuláře berete na vědomí Zásady zpracování osobních údajů a souhlasíte se zasíláním obchodních sdělení. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit kliknutím na odkaz v každém e-mailu.

Nejnovější články na blogu