Přijetím téhle jednoduché pravdy se často velmi ulevuje. Vidím to jako jeden ze základních léků na současné psychické stavy (nejen) našich dětí. Často je to první věc, kterou mladým klientům na sezení zmiňuji. A většinou v tu chvíli zahlídnu záblesk zaujetí, zvědavosti, zájmu, úlevy.
"Co? Tyhle úzkosti, tyhle otravný strachy, na který už beru prášky, by mohly být OK???
Ano, a nikdo nás to neučí.
Ztratili jsme schopnost necítit se dobře. Nevíme, jak s nepříjemnými emocemi zacházet. Utíkáme. Bojujeme. Děláme cokoli, abychom se z toho nepříjemna dostali.
Na tom by vlastně nebylo až tak nic špatného, kdybychom zároveň naslouchali informaci, kterou nám prostřednictvím emocí naše tělo sděluje.
Nepříjemná emoce je signál těla, informace od našeho vnitřního barometru, že jsme mimo rovnováhu. Mimo naší cestu. Děláme něco, co nechceme, co pro nás není přínosné, zdravé.
Naším úkolem a cestou ven je emoce CÍTIT a NASLOUCHAT zprávě. Pak nemá emoce důvod s námi zůstávat. Vzkaz doručen. Hotovo.
Emoce s námi zůstávají, hromadí se a pak se projevují v podobě úzkostí, strachů a nálad ve chvíli, kdy je ignorujeme, chceme se jich zbavit nebo je potlačujeme.
A někdy to jediné, co pomůže, je přijmout stav, ve kterém se nacházíme. Přijmout, že teď mi prostě není dobře a jsem s tím OK. Jednoduše jen cítit emoci v těle, pozorovat ji, dýchat s ní.
Tip: Ptejte se upřímně sebe či dětí:
Čeho se doopravdy bojíš?
Pak se to většinou všechno rychle rozlouskne. Nenechme se odradit odpovědí
"To právě nevim."
"Když si vzpomeneš na ten pocit v těle, kdy ses takhle cítil naposled?
"V covidu, když se stal konflikt ve třìdě."
......za 30 min...
"Jak se cítíš teď?
"Odlehčeně. Břicho v harmonii."
"Co si z toho bereš?"
"Že ze všeho vzejde vždycky něco dobrýho a že se nemusim bát následků."
"Jak se teď budeš stavět ke strachům, pokud se objeví?"
"Prostě půjdu do toho."
Jsi na Facebooku? Přidej se do uzavřené skupiny, kde sdílím vlastní každodenní práci s emocemi, práci s mými dětmi, pořádám živá vysílání, meditace zdarma a další techniky. :-)
Takový vnitřní pohled se mi naskýtá v terapii na konci. Klientka se svou dcerou. Klient se svým synem. Já v mých procesech s dětmi. Díváme se na spokojené předky, kteří mají lásku v očích, dívají se na nás a my na ně a víme, že právě teď proběhlo něco velmi speciálního, nádherného, překračujícího všechny časy a limity.
Řekla mi dnes jedna dospívající slečna na individuálním sezení. Když už si myslím, že mě dospívající děti nemůžou víc překvapit, tak můžou... Nemůžu ani vyjádřit, jak mě (víc a víc) baví s nimi pracovat. Zmíním aspoň dva střípky, které mi utkvěly z dnešního sezení s úžasnou 14tiletou slečnou.
Měli jste někdy pocit, že se nechcete vracet zpět do vaší rodinné minulosti, třeba k bolavé historii vašeho rodiče? Možná jste slyšeli, že chodit do minulosti není potřeba, že je to zbytečné patlání se v tom, co už není (dobrý vtip!) nebo je to dokonce nebezpečené? Mně se otevřela před mnoha lety jiná cesta, mnohem krásnější, mocnější a hluboce...
Máme tu 2. letošní MEZIDOBÍ ZEMĚ - z pohledu čínské kosmologie přechod od jara do léta. Zdá se vám to ulítlé? Každopádně je opět čas ZASTAVENÍ, ZHODNOCENÍ, KONSOLIDACE, REGENERACE A PLÁNOVÁNÍ dalšího trimestru (květen, červen, červenec).V dubnu nastává tzv. Mezidobí Země a vládne vždy od 5. 4. do 4. 5.