Ve třetím díle připojuji konkrétní tipy, které vám mohou pomoci přijmout téma smrti, ať už cítíte, že jste natolik ovládáni pocitem strachu ze smrti, že vám to nepříjemně komplikuje život anebo cítíte, že se potřebujete vyrovnat přímo se smrtí blízkého. Zmíním také častokrát opomíjené téma nenarozených dětí.

V čem pro mě byla přínosem smrt dvou blízkých osob? Jaký si přejete pohřeb - další cvičení pro přijetí tématu smrti. Jak o smrti komunikovat s dětmi?

Proč je smrt tak obrovské tabu? Proč nechceme mluvit o tom, jak si přejeme zemřít nebo o tom, jaký pohřeb bychom si přáli? Proč se bojíme za plného života mluvit o těchto otázkách s našimi blízkými? Proč si myslíme, že je nevhodné, aby se pohřbů účastnily děti? Před čím si myslíme, že je chráníme?

Nevěnovat pozornost tomu, co se děje uvnitř nás, můžeme krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska se to příliš nevyplácí. Přicházíme o možnost růst, být v kontaktu sami se sebou na hlubší úrovni, dozvědět se o nás něco nového, otevřít se intuici a v konečném důsledku podpořit své psychické i fyzické zdraví.

Říkat dítěti "Neboj se!" nejenže vůbec nepomáhá, ale je to vůči němu také velice necitlivé. Jako bychom říkali "To, co cítí tvoje tělo, není pravda/není to důležité/není to normální/je to nepřijatelné, a pokud to děláme často, připravujeme půdu pro nízkou sebedůvěru dítěte, ztrátu napojení na vnitřní hlas, na jeho instinkty.

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh "Jak jsem se zbavila strachu z ježdění na koni". Odhodlala jsem se podělit o své zážitky na popud a za následné podpory mé dlouholeté kamarádky a zároveň mé terapeutky Lindy Malenovské. Třeba to někoho z vás inspiruje...

Hledali jsme kdysi nový dům. Náš rozpočet byl o několik milionů nižší než obvyklá cena rodinného domku v naší lokalitě. Přesto jsme ho našli. Na místě, kde bychom to v žádném případě nečekali a které předčilo naše nejdivočejší sny a představy. Za cenu, za kterou se za celé dva roky, co jsme hledali, žádný dům našeho gusta v lokalitě nevyskytoval....