V čem pro mě byla přínosem smrt dvou blízkých osob? Jaký si přejete pohřeb - další cvičení pro přijetí tématu smrti. Jak o smrti komunikovat s dětmi?

Proč je smrt tak obrovské tabu? Proč nechceme mluvit o tom, jak si přejeme zemřít nebo o tom, jaký pohřeb bychom si přáli? Proč se bojíme za plného života mluvit o těchto otázkách s našimi blízkými? Proč si myslíme, že je nevhodné, aby se pohřbů účastnily děti? Před čím si myslíme, že je chráníme?

Nevěnovat pozornost tomu, co se děje uvnitř nás, můžeme krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska se to příliš nevyplácí. Přicházíme o možnost růst, být v kontaktu sami se sebou na hlubší úrovni, dozvědět se o nás něco nového, otevřít se intuici a v konečném důsledku podpořit své psychické i fyzické zdraví.

Říkat dítěti "Neboj se!" nejenže vůbec nepomáhá, ale je to vůči němu také velice necitlivé. Jako bychom říkali "To, co cítí tvoje tělo, není pravda/není to důležité/není to normální/je to nepřijatelné, a pokud to děláme často, připravujeme půdu pro nízkou sebedůvěru dítěte, ztrátu napojení na vnitřní hlas, na jeho instinkty.

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh "Jak jsem se zbavila strachu z ježdění na koni". Odhodlala jsem se podělit o své zážitky na popud a za následné podpory mé dlouholeté kamarádky a zároveň mé terapeutky Lindy Malenovské. Třeba to někoho z vás inspiruje...

Hledali jsme kdysi nový dům. Náš rozpočet byl o několik milionů nižší než obvyklá cena rodinného domku v naší lokalitě. Přesto jsme ho našli. Na místě, kde bychom to v žádném případě nečekali a které předčilo naše nejdivočejší sny a představy. Za cenu, za kterou se za celé dva roky, co jsme hledali, žádný dům našeho gusta v lokalitě nevyskytoval....